OTEVŘENÝ DOPIS vedoucímu HIV centra Nemocnice Na Bulovce prof. MUDr. Ladislavu Machalovi, Ph.D.
Vážený pane profesore, v minulosti jsme se potkávali na jednáních koordinační komise Národního programu pro boj s HIV, z které jste pro nesouhlas s postoji České společnosti AIDS pomoc (ČSAP) letos vystoupil. Volím tedy dnes tuto formu otevřeného dopisu, abych reagoval jménem ČSAP, jménem HIV+ komunity, ale i jménem svým na Vaše názory, které dlouhodobě mediálně vyjadřujete, a které jste shrnul v nedávném rozhovoru pro časopis Týden.
Již před téměř deseti lety se Vaši kolegové ve Švýcarsku podepsali pod prohlášení, že úspěšná léčba zabraňuje sexuálnímu přenosu HIV. V letošním roce se Švýcarům dostalo zadostiučinění — to, o čem byli přesvědčeni již v roce 2008, se letos uzavřením další velké mezinárodní studie definitivně potvrdilo. Ti z nás, kteří dlouhodobě dosáhli nulové virové nálože, nemohou HIV na svého sexuálního partnera přenést. U=U / N= N (Undetectable = Untransmittable / nedetekovatelný = nepřenositelný).
Na konci září se pod toto prohlášení podepsala i hlavní autorita amerického systému ochrany veřejného zdraví, Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Jsme rádi, že i lékaři českých HIV center tuto skutečnost uznali a před časem revidovali text Poučení pro nově diagnostikované pacienty, které nově definuje pravidla bezpečnějšího sexu. N=N je fakt, nikoli přání pacientů. Pokud v médiích tuto skutečnost popíráte, opouštíte medicínu založenou na důkazech.
Informace, že dlouhodobě dosažená nulová virová nálož znamená neinfekčnost, je pro nás zásadní. Nikoli proto, abychom začali hromadně odhazovat kondomy a vést promiskuitní životy, jak nám často v médiích podsouváte. S obavou z toho, že bychom mohli nakazit svého životního partnera nebo partnerku, se nám nikdy nežilo dobře. Spoustě z nás HIV a strach z nákazy zničil partnerský vztah. Pokud věda nyní potvrdila, že náš strach z nákazy partnerů je zbytečný, je to osvobozující zjištění.
Nemáte pravdu, že ČSAP se snaží prosadit zrušení zákonné povinnosti informovat naše sexuální partnery o své HIV diagnóze. Nic takového neprosazujeme, protože žádná taková povinnost v českém právním řádu neexistuje. ČSAP všem nově diagnostikovaným doporučuje, aby si dobře rozmysleli, komu, kdy a jak se se svou diagnózou svěří. A to včetně sexuálních partnerů. Jít s kůží na trh ve společnosti, která o HIV téměř nic neví, a v které je mediální obraz kolem HIV utvářen zásadně negativními zprávami o „šíření smrtelné nemoci nezodpovědnými lidmi“, totiž vyžaduje značnou dávku osobní odvahy.
Jsem do morku kostí přesvědčen o tom, že rozhodnutí, komu, kdy a jak se se svou diagnózou svěříme, je osobní rozhodnutí každého z nás, kdo s HIV žije, nikoli našeho ošetřujícího lékaře. Velmi mě mrzí, že nás v médiích přirovnáváte k autu, které nemá brzdy a je pro své okolí nebezpečné. Nemáte pravdu. Nepředstavujeme riziko pro ostatní, není rozdílu mezi mnou a Vámi. Podobná prohlášení nevedou k většímu strachu z HIV, jen posilují strach z kontaktu s HIV pozitivními, podporují společenské stigma. Paradoxně tak Vy sám svým veřejným vystupování nepřispíváte k boji proti HIV — čím větší stigma kolem HIV je, tím méně lidí se nechává dobrovolně testovat a virus se snáze šíří dál.
Svým odmítáním širšího zavedení pre-expoziční profylaxe (PrEP) se nevymezujete vůči sexuálně aktivní části gay komunity v nejvyšším riziku nákazy HIV, ale vůči zahraniční odborné komunitě, vůči Vašim kolegům. Pokud zavádění PrEP podporuje a doporučuje Světová zdravotnická organizace, UNAIDS, americké i evropské Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí, Evropská klinická AIDS asociace a řada výzkumných i klinických HIV pracovišť, měl byste své námitky vůči PrEP obracet především do jejich řad. Za poslední dva roky poklesl v Londýně v gay komunitě výskyt nových HIV nákaz každoročně o neskutečných 40%. Za stejnou dobu se v Praze ročně počty nově nakažených zvýšily o 10-15%. Rozdíl je z velké části způsoben rozdílnou dostupností PrEP ve Velké Británii a v Česku. A možná i zodpovědností (či nezodpovědností) státních úřadů odpovědných za ochranu veřejného zdraví v obou zemích.
Nechci se již vracet k uzavřené kauze trestních oznámení pražské hygienické stanice na HIV pozitivní s další sexuálně přenosnou infekcí. To, že šlo o profesní selhání epidemiologů, potvrdila nejen silná reakce mezinárodní odborné HIV komunity, včetně UNAIDS, ale i nedávný nález kanceláře Veřejné ochránkyně práv. Kriminalizace HIV není nástroj ochrany veřejného zdraví. Snad tedy jen pro upřesnění – trestní oznámení nebylo odloženo u většiny případů, jak uvádíte v rozhovoru, ale ve všech případech. A nebylo odloženo kvůli šikovným advokátům, jak naznačujete, ale jednoduše proto, že ke spáchání žádného trestného činu nedošlo.
Ano, žijeme aktivní sexuální životy. Někdy máme sex jednou za měsíc, někdy třikrát za den, někdy vůbec. Hledáme, nacházíme, ztrácíme, střídáme partnery. Někteří z nás mají jednoho stálého sexuálního partnera, jiní jich mají několik. Někdy přešlápneme a jsme svým partnerům nevěrní. Tohle všechno ale k životu vždy patřilo, patří a patřit bude. Nejsme v tom jiní než zbytek populace v této zemi. Není důvod nás napadat za nezodpovědnost, ani na nás klást eticko-morální tíhy jiných.
Lidé žijící s HIV dnes díky pokrokům vědy a medicíny vedou kvalitní životy. Moderní léky mají výrazně méně vedlejších účinků, máme dobrou šanci dosáhnout obdobného průměrného věku dožití jako zbytek populace. Z HIV se stalo chronické onemocnění, s kterým se dá dobře žít. Kvalitu našich dnešních životů ale neurčuje jen počet našich CD4 buněk a výše virové nálože.
Potřebujeme žít s vědomím, že kvůli HIV neztratíme partnera nebo partnerku, že nepřijdeme o práci, nebudeme odmítnuti u zubaře, nebudeme nařčeni z trestného činu, v médiích nebudeme opakovaně vykreslováni jako nezodpovědní lidé, kteří si HIV zaslouží, nebo že se na nás náš ošetřující lékař nebude dívat přes prsty. Tohle všechno totiž v Česku diagnóza HIV bohužel přináší.
Vážený pane profesore, vážíme si Vaší odborné práce, kterou spolu se svými kolegy v oblasti výzkumu a léčby HIV v Česku třicet let odvádíte. Přestaňte nás ale prosím stigmatizovat.
Zasaďte se raději vahou své odborné autority za to, aby moderní anti-retrovirová léčba byla dostupná a byla nabídnuta každému pacientovi ihned po diagnóze. Pomozte nám zrušit plánované úhradové limity pro HIV léčbu na příští rok. Vysvětlujte novým pacientům, jak okamžité zahájení léčby pomáhá zlepšit jejich zdravotní vyhlídky a jak chrání i jejich partnery.
Pomozte nám rozptylovat u veřejnosti obavy z HIV testování, zlepšeme společně systém prevence v Česku. Za to vše Vám předem děkuji jménem svým, jménem ČSAP i jménem všech dalších dvou a půl tisíců osob žijících v České republice s HIV, které náš spolek zastupuje.
Přeji Vám hezký den.
Robert Hejzák
Předseda České společnosti AIDS pomoc, z.s.
(S plnou podporou předsednictva ČSAP: Mgr. Tomáš Rieger, MUDr. Petr Smejkal, Jiří Pavlát, Július Szabó)