9. 11. 2026Dolly Parton
VELKÝ HLAS, JEŠTĚ VĚTŠÍ SRDCE
Pomáhala prolomit mlčení kolem HIV a AIDS, zastávala se LGBTQ lidí a dětem otevírala svět knih. Dolly Parton po sobě zanechala mnohem víc než slavné písně. Její příběh připomíná, jakou sílu může mít popularita spojená s laskavostí a ochotou pomáhat.
Když se na přelomu osmdesátých a devadesátých let mluvilo o HIV a AIDS, lidské příběhy často zanikaly za strachem a předsudky. Dolly Parton pomáhala obracet pozornost zpět k lidem. Její produkční společnost Sandollar Productions podpořila vznik dokumentu Common Threads: Stories from the Quilt z roku 1989. Prostřednictvím přikrývky složené ze vzpomínek – AIDS Memorial Quilt – film vyprávěl o životech těch, kteří zemřeli v souvislosti s AIDS, i o jejich blízkých. Připomínal, že za každým jménem stojí člověk, vztahy a příběh, který si zaslouží být vyslyšen. Dokument získal Oscara za nejlepší dokumentární film.
Prolomit mlčení
Dolly nezůstala u jednoho projektu. Přispěla také na charitativní album Red Hot + Country a v roce 1994 se zapojila do osvětové kampaně Break the Silence. Svůj hlas a popularitu tak využila i k tomu, aby se o HIV a AIDS více mluvilo. Její podpora měla konkrétní podobu: film, hudbu a veřejnou osvětu
Právě schopnost oslovit široké publikum dávala této pomoci zvláštní význam. Country hvězda přinášela téma také lidem, kteří by dokument nebo osvětovou kampaň o HIV jinak možná minuli. Vedle závažnosti epidemie pomáhala připomínat i lidskou důstojnost a potřebu porozumění.
Každý má právo být sám sebou
Stejně přirozeně mluvila Dolly o přijetí LGBTQ lidí. V rozhovoru s moderátorkou Joy Behar v roce 2009 vysvětlovala, že bychom neměli druhé předělávat, ale dovolit jim být sami sebou a mít je rádi takové, jací jsou. Když přišla otázka na manželství stejnopohlavních párů, odpověděla souhlasně a s typickým humorem dodala, že přece mohou v manželství trpět jako všichni ostatní.
Její otevřenost vycházela také z víry. V rozhovoru s Larrym Kingem v roce 2016 zdůrazňovala, že bychom k sobě měli být laskavější a více se přijímat.
Přiznala přitom, že za podporu LGBTQ komunity čelila kritice náboženských organizací. Víra pro ni přesto byla důvodem k lásce a přijetí druhých.
V jejích slovech nebyla složitá teorie. Bylo v nich srozumitelné ujištění, že člověk nemusí skrývat, kým je, aby si zasloužil respekt. I proto její hlas znamenal pro mnohé fanoušky víc než hudební zážitek.
Budoucnost začíná knihou
Stejnou pozornost věnovala Dolly dětem a jejich příležitostem. Její otec neuměl číst, ani psát a jeho zkušenost ji inspirovala k založení programu Imagination Library v roce 1995. Zapojené děti od narození do pěti let dostávají každý měsíc zdarma knihu, bez ohledu na příjem rodiny. Z místního projektu v Tennessee postupně vyrostla iniciativa působící v pěti zemích: USA, Kanadě, Velké Británii, Austrálii a Irsku.
Do června 2026 program rozdal přes 325 milionů knih a každý měsíc posílal dalších více než 3,5 milionu. Za těmito čísly se skrývá jednoduchá radost: dítě otevře zásilku, najde vlastní knihu a může se s někým blízkým pustit do čtení. Právě tak Dolly pomáhala vytvářet vztah ke knihám a základ pro další vzdělávání.
Písně, které zůstávají
To všechno bylo součástí života jedné z nejvýraznějších country zpěvaček a autorek. Dolly Parton napsala mimo jiné Jolene a I Will Always Love You, které vydala na albu Jolene v roce 1974. Druhou píseň později proslavila Whitney Houston: její verze z roku 1992, spojená s filmem Osobní strážce, se stala celosvětovým hitem.
Dolly Parton zemřela 25. srpna 2026 ve věku 80 let. Zanechala po sobě písně, které budou zpívat další generace, i projekty, které pomáhají dál. K jejímu odkazu patří také prosté poselství, které se vracelo v jejích veřejných vystoupeních i dobročinnosti: všímat si druhých, přijímat je a pomoci tam, kde můžeme.
Zdroje:
www.dollyparton.com/philanthropy