4. 9. 2025Stigma spojené s HIV
PROČ SE HO STÁLE NEDOKÁŽEME ZBAVIT?
Píše se rok 2025, ale stigma spojené s HIV jako by zamrzlo někde v osmdesátkách. Navzdory desítkám let osvětových kampaní, vzdělávání i neuvěřitelnému pokroku v medicíně zůstává ve společnosti silně zakořeněný předsudek, že HIV je jakási „daň za hřích“. Lidé žijící s HIV jsou stále často vnímáni jako ti, kdo si za svou situaci mohou sami. A právě tato morální rovina může být hlavní příčinou, proč se stigma tak urputně drží.
Nová studie z americké Northwestern University přichází s průlomovým pohledem: předsudky vůči lidem s HIV nejsou jen otázkou neznalosti nebo nedostatku empatie – ale morálního soudu. „Zabývali jsme se myšlenkou, že stigma přetrvává tam, kde má nějaký etický rozměr,“ říká hlavní autor studie Shahin Davoudpour z Lékařské fakulty Northwestern University. „Pokud si lidé myslí, že si za svou situaci někdo může sám, je přirozené, že ho za to budou vinit nebo se od něj distancovat.“
Stigma zakořeněné v morálce
Tým vědců analyzoval data z rozsáhlého výzkumu General Social Survey z let 2021 a 2022, který zkoumal demografické údaje i postoje americké veřejnosti. Zaměřili se na to, jak lidé vnímají blízkost osob žijících s HIV a jak jejich postoje ovlivňuje vnímání morálky.
Výsledky? Zarážející. Lidé, kteří silně souhlasili s tvrzením, že osoby s HIV se chovají nemorálně, byli více než 13krát častěji proti tomu, aby se s nimi setkávali nebo byli v jejich blízkosti – a to ve srovnání s těmi, kdo s tímto výrokem rozhodně nesouhlasili.
Co je ale ještě zajímavější: ani postoje k homosexualitě nebo povědomí o diskriminaci lidí s HIV neměly na výsledek tak výrazný dopad. Jinými slovy – i ti, kdo se považují za tolerantní, mohou podvědomě soudit ostatní podle morálního klíče.
Nejen data, ale i důsledky
Davoudpour upozorňuje, že i když data z výzkumu přinesla důležité poznatky, mají svá omezení. Mnohé otázky nebyly formulované dostatečně přesně a chybí hlubší porozumění jemnějším nuancím lidského vnímání. Proto se chystá navazující výzkum, který se bude konkrétněji zabývat právě rolí morálky v tvorbě společenského stigmatu.
Výsledky této studie ale už teď přinášejí zásadní poselství: pokud chceme změnit společenské postoje, nestačí jen informovat.
Musíme začít měnit i hluboce zakořeněné způsoby uvažování. „Vyzýváme vědce i tvůrce kampaní, aby při navrhování sdělení zohlednili, že HIV by nemělo být spojováno s morálkou,“ píší autoři studie.
Znamená to mimo jiné přehodnotit jazyk, který používáme – a to nejen ve veřejné debatě, ale i v soukromí. Přestat naznačovat, že HIV je „následek“ nebo „trest“. Přestat hledat vinu tam, kde bychom měli hledat empatii.
HIV dnes: nemoc jako každá jiná
Dnešní realita je přitom úplně jiná. Díky moderní léčbě mohou lidé s HIV vést plnohodnotný život, mít zdravé děti, být ve vztazích, pracovat, sportovat – zkrátka dělat všechno, co ostatní. A co víc – pokud pravidelně užívají léky a mají nezjistitelnou virovou nálož, nemohou virus ani přenášet dál.
Je tedy načase, abychom se na HIV začali dívat optikou 21. století. Ne jako na „vizitku morálního selhání“, ale jako na chronické onemocnění, které je dnes plně zvládnutelné – pokud ovšem dáme lidem s HIV prostor žít bez strachu, odsouzení a vyloučení.
Jejich největší boj už dávno není medicínský. Je to boj se stigmatem – a ten vedeme my všichni.