6. 7. 2026Ženy a HIV

Ve dnech 10.–11. dubna hostila Praha 16. ročník mezinárodního kongresu International Workshop on Women & HIV. Setkání spojilo lékaře, výzkumníky i zástupkyně komunitních a pacientských organizací a nabídlo program zaměřený na život žen s HIV v celé jeho šíři – od migrace a stárnutí přes těhotenství a kojení až po nové směry léčby. Právě propojení medicíny, pacientské zkušenosti a komunitní podpory patřilo k nejsilnějším momentům celé akce.

Proč je téma důležité i pro Česko

V řadě zemí je běžné, že ženy žijící s HIV vytvářejí vlastní podpůrné skupiny, pravidelně se setkávají a sdílejí zkušenosti s léčbou, mateřstvím, stigmatizací i běžným životem. V českém prostředí se podobný prostor teprve začíná vytvářet – na říjen letošního roku je plánováno první online setkání žen žijících s HIV. Zájemkyně mohou psát na adresu vesnamahlad@gmail.com.

V českém prostředí se o ženách žijících s HIV stále mluví méně než o mužích, mimo jiné i proto, že jde o menší skupinu pacientek. V posledních letech však roční počty nově zachycených případů u žen stouply a pohybují se přibližně mezi 30 a 55 případy ročně. Výrazně se do české reality promítla také válka na Ukrajině – od jejího začátku přišlo do Česka více než 500 HIV pozitivních žen. Potřeba citlivé, specializované a mezioborové péče proto dále roste.

Menopauza už není okrajové téma

Jedním z nejsilnějších odborných bloků byla menopauza a stárnutí. Workshop připomněl, že stále více pacientek vstupuje do peri- a postmenopauzy, jejich obtíže však v HIV péči často zůstávají nerozpoznané nebo se řeší pozdě. Zaznívala proto potřeba větší edukace zdravotníků, aktivního sledování symptomů a těsnější spolupráce HIV center s gynekology a dalšími odborníky. Tento směr odpovídá i novějším evropským pracím, které upozorňují, že menopauza u žen s HIV bývá v praxi poddiagnostikovaná a doporučení mezi jednotlivými zeměmi stále nejsou jednotná.

Rizika, která nejsou jen o HIV

Velmi praktická byla také debata o kardiovaskulárním a metabolickém riziku. V programu zaznělo, že významnou roli nehraje jen samotná HIV infekce nebo léčba, ale také „klasické“ rizikové faktory, jako jsou kouření, obezita, krevní tlak či životní styl. Pozornost vzbudila i diskuse o léčbě obezity a redukci hmotnosti pomocí GLP-1 agonistů, do níž se zapojila také Mgr. Tomanová, nutriční terapeutka HIV centra FN Bulovka.

Vedle medicínských výzev souvisejících se stárnutím zazněla i velmi pozitivní a cenná myšlenka: stárnutí s HIV nemusí být jen příběhem ztrát. Některé ženy jej popisují také jako období většího sebevědomí, nového uspořádání priorit a otevřenějšího plánování budoucnosti.

Mateřství a kojení bez černobílých odpovědí

Významnou část programu tvořila také témata těhotenství, kojení a reprodukčního zdraví. Diskuse ukázaly, že právě otázka kojení je dnes v Evropě jedním z nejcitlivějších témat péče. Současná evropská doporučení zdůrazňují princip společného rozhodování mezi pacientkou a lékařem – v případě dlouhodobě nedetekovatelné virové nálože je riziko přenosu HIV při kojení považováno za velmi nízké a pokud se žena rozhodne kojit, mělo by to být podpořeno za podmínky pečlivého sledování matky i dítěte.

Čeští odborníci zatím kojení ženám s HIV standardně nedoporučují, individuální diskuze s ošetřujícím HIV specialistou však může pomoci najít řešení, které bude bezpečné, v souladu s doporučeními a zároveň bude respektovat přání matky. Nejde tedy o jednoduché „ano“ nebo „ne“, ale o individuální posouzení celé situace – adherence k léčbě, dlouhodobé virové suprese i možností pečlivého sledování matky a dítěte. V praxi je proto klíčová včasná, klidná a srozumitelná komunikace mezi pacientkou a HIV specialistou, ideálně ještě před porodem, nikoli až ve chvíli, kdy je rozhodnutí akutní.

Péče, která umí naslouchat

Na toto téma navazovala i širší diskuse o komunikaci mezi pacientkou a zdravotníkem. Do programu byl zařazen také evropský průzkum Ask Us zaměřený na to, jak ženy vnímají rozhovory se zdravotníky o současné i budoucí léčbě. Ukázalo se, že dobrá péče nestojí jen na virech a laboratorních hodnotách, ale také na tom, zda je vedena partnersky, srozumitelně a s respektem k tomu, co pacientka ve svém životě právě řeší.

Migrace jako zdravotní i sociální téma

Silný blok byl věnován migraci a organizaci péče o migrantky. Program i panelová diskuse ukázaly, že nejde jen o medicínu v užším slova smyslu, ale také o jazykovou bariéru, orientaci ve zdravotním systému, právní a sociální nejistotu či kontinuitu léčby při přesunu mezi zeměmi. Do debaty byli zapojeni i čeští zástupci klinické a komunitní praxe – MUDr. Zofia Bartovská, Ph.D. z HIV centra Ústřední vojenské nemocnice a lékař Dmytro Skirhiko z České společnosti AIDS pomoc – což bylo pro domácí publikum zvlášť přínosné. 

Vedle migrace se diskutovalo také o přístup ke zdravotním službám u žen užívajících návykové látky a řešila se otázka, jak nastavit péči tak, aby byla skutečně dostupná a inkluzivní. Právě zde bylo dobře patrné, že kvalitní péče musí reagovat nejen na laboratorní výsledky, ale i na sociální realitu pacientek.

Co si z Prahy odnést

Celkový dojem z workshopu byl však větší než součet jednotlivých přednášek: znovu se potvrdilo, že kvalitní péče o osoby žijící s HIV musí být multidisciplinární a propojující infekční lékařství, gynekologii, psychologickou a sociální podporu i komunitní organizace. Právě v tom byla pražská akce pro české prostředí nejcennější – ne jako přehlídka jednotlivých sdělení, ale jako připomínka, že kvalitní HIV péče musí být současně odborná, srozumitelná a lidská. 

Připravila: MUDr. Barbora Králíčková